Pastýři se vraceli z Betléma, kde se poklonili Ježíškovi narozenému v chlévě. Nesli mu náruče darů a teď se vraceli s prázdnýma rukama.
Kromě jednoho z nich, mladičkého pastýře, téměř ještě chlapce. Ten si z betlémského chléva přece jen něco odnesl. Celou cestu tu věc pevně svíral v dlani. Ostatní by si toho ani nevšimli, kdyby se kdosi nezeptal: "Co to máš v ruce?"
DBS, dnešnú svätú noc sa ľudia sa po dlhých storočiach čakania dožili naplnenia proroctva proroka Izaiáša: Chlapček sa nám narodil... zázračný Radca, mocný Boh, večný Otec, Knieža pokoja. (Iziaiáš 9, 5). Toto je pravá podstata Vianoc – oslava narodenia Ježiška: Večný Boh, počiatok a koniec celého vesmíru prijal ľudské telo a narodil sa ako nežné malé dieťatko. Stal sa pre nás chudobným, aby sme sa my jeho chudobou obohatili. Zriekol sa svojej božskej veleby, stal sa podobný ľuďom a podľa vonkajšieho vzhľadu ho pokladali za človeka (List Filipanom 2, 7).
Narození dítěte není nikdy absolutním začátkem, ale spíše následkem nebo završením určité události. Ještě před tím, než spatří „světlo světa,“ otvírá se samotná jeho „existence“, a to v tajemném, posvátném okamžiku svého početí. Tak je tomu také v případě Kristova narození: není ničím jiným než zjevením mnohem většího tajemství, které se nejprve událo v Mariině lůně – tajemství vtělení Slova. Jedná se o tajemství takové velikosti, že se na něm podílí celá Trojice: Otec, skrze svou moc a sílu, kterou je Duch Svatý, nově plodí v čase a těle svého Syna.
Drazí Boží přátelé,
Dnešné Božie slovo nám dáva pred náš duchovný zrak dva dejinné míľniky. Prvý – začiatok dejín ľudstva, kde prví rodičia zlyhali. Druhý – začiatok dejín nášho vykúpenia. Mladá deva Mária svojím áno dáva súhlas Bohu, aby mohol prísť na svet očakávaný Mesiáš, ktorý vykúpi ľudstvo z otroctva hriechu.