Cíl charismy hnutí Nazaret je radikální prevence ve výchově člověka. Pojem radikální prevence (z lat. radix – kořen, základ a praevenire – předcházet) představuje především budování pozitivního výchovného prostředí a vytváření dobrých příležitostí, resp. odstraňování těch příležitostí, v nichž se zlo rodí, aby se tak mohla lépe rozvinout láska k Bohu a k člověku.
Slovo radikální je použito spíše ve smyslu začít co nejdřív, hned od narození, což je možné především ve zdravé rodině.
Podle slov sv. Jana Pavla II. budoucnost světa a církve přichází totiž skrze rodinu. Pokud se v rodině, ve které jsou prvními a hlavními vychovateli rodiče, nic nepodaří, nepodaří se nic ani v církvi, ani ve světě./br
Dnes, kdy rodinu zasáhla krize, se manželská jednota a v důsledku toho i výchova dětí, stává náročnou.
Církev nás vyzývá vidět řešení především v radikálním přilnutí ke Kristově radostné zvěsti, v často přijímaných svátostech bez formalismu a v praktickém vyjadřování své poslušnosti vůči papeži, prostřednictvím individuálního duchovního vedení a v dobrovolném zařazení se do společenství.
Sv. otec Jan Pavel II. připomíná, že nikdo z těch, kteří uvěřili, se nemůže bez viny nečinně dívat na špatný náboženský a morální stav, do jakého se dostal svět, ba i církev.
Všichni se mají aktivně zapojit do záchrany lidstva, která musí začít na vylepšení života v rodině./br
Prvořadým cílem hnutí Nazaret už od svého začátku je ochrana rodin před ateizací a mravním úpadkem.
Výzvy papeže sv. Jana Pavla II. z exhortace Familiaris consortio se staly pro toto hnutí nejen povzbuzením, ale i programovým nasměrováním.
Ve snaze pomoci biskupům uplatňovat tuto exhortaci v praxi (tehdy bylo velice málo kněží a zasvěcených osob zformovaných pro práci s rodinami), začalo hnutí Nazaret nabízet novou službu: rozpoznávat a chránit duchovní povolání, především kněžská, a včasně je připravovat pro pastoraci rodin. Tuto službu postupně přijalo za svůj druhý cíl.
Třetí cíl vyplynul z úsilí snadněji dosahovat dva předcházející. Jde o tvoření a rozšiřování prostředků komunikace jako pomůcek evangelizace a katechizace v rodinách (texty, audio a videonahrávky, loutkové divadlo).
Na těchto cílech pracují spojenými silami všichni členové tohoto hnutí.
Hnutí Nazaret nejde za svými cíli organizačně, ale organicky. Uvědomuje si, že autorem každého přírůstku je sám Bůh. On povolává k tomuto způsobu života. Proto při starosti o svůj počet nevolí cestu psané nebo mluvené propagace. Pokud někdo z jejich okolí projeví vlivem Boží milosti chuť žít tak jako oni, zvou ho přesvědčit se vlastní zkušeností.
Inspirují se příkladem Pána Ježíše, který při pokušení v poušti nepodlehl chuti mít najednou zástupy následovníků, ale upřednostnil pomalý organický růst Božího království. Mluvil o tom i ve svých podobenstvích, zejména o hořčičném semínku a v podobenství o setbě a růstu obilného zrna.
Na této cestě ke křesťanské zralosti, možná i zdlouhavé, považují osobní svědectví za výmluvnější, obzvlášť dnes, v době inflace slova.
O účinnosti autentického svědectví mluví i Jan Pavel II. v encyklice Redemptoris missio, „Člověk dnešní doby věří víc svědectví než učitelům, víc zkušenosti než nauce, víc životu a skutkům než teorii.“ (RM 42)
Hnutí Nazaret přebírá spiritualitu církevního učitele sv. Františka Saleského. Jejím specifikem je univerzálnost, která na cestě za Kristem spojuje manžele se svobodnými. Základní rysy této spirituality sv. František uložil do své Filotey – do knihy, která ani po staletích neztratila svou aktuálnost. Tento praktický návod na solidní duchovní život sv. František postavil na Božím slově, které je nejen duch, ale i život. Podle něj má ranní dialog s Bohem, rozjímání, vyústit do praktického předsevzetí a uskutečnění, jako správná reakce na každé Boží oslovení.
Sv. František dobře věděl, a to i z vlastní zkušenosti, jak snadno se do snahy o křesťanskou dokonalost může vloudit, místo Božího ducha, ďábel. Radí najít si někoho, kdo má charisma rozlišování duchů, kdo rozezná zájmy ducha od chutí těla. Z tohoto důvodu klade velký důraz na individuální duchovní vedení. Jasně o tom svědčí nespočetné množství dopisů duchovního vedení a velký počet duchovních rozhovorů, ve kterých odpovídal lidem na jejich nejistoty v oblasti ducha.
V boji proti zlu se hnutí inspiruje Don Boscem, který Františkovu předvídavost realizoval ve vytrvalé pracovitosti. Doporučoval ji často nejen svým chovancům, ale i členům své řehole, pojmenované po sv. Františkovi (salesiáni). Ještě i před svou smrtí jim opakoval: Práce, práce, práce… Je jisté, že pracovitost přinese v životě člověka hodně bolesti, ale pokud je správně zaměřena, stává se ve spojení s Božím požehnáním zdrojem i mnoha radostí. V opačném případě platí známá slova: Svatý smutný je smutný svatý (sv. František Saleský).
Členové hnutí Nazaret myslí na důležitou souvislost: Preventivnost vede k práci, práce ke spolupráci, spolupráce k rodinnosti.
Při své práci si osvojují pastorační zásadu sv. Františka Saleského: Ne mnoho, ale důkladně. Vždyť i jedna duše je dost velkou diecézí pro biskupa. Sv. František Saleský nechtěl dělat všechno sám. Přenechal Bohu, aby působil na jeho pastoračním poli i skrze ty, jež naučil svým příkladem a slovem milovat Ho.
Sdružení rodin Nazaret je laickým sdružením. Tvoří ho katoličtí manželé a mladé páry směřující do manželství, kteří chtějí naplňovat své poslání podle Božího slova ve svých rodinách a utvářet „malé domácí církve“. Svou manželskou jednotou a důslednou křesťanskou výchovou svých dětí se chtějí podílet na Božím působení ve světě.
Manželé žijí své charisma:
- úsilím o vzájemnou manželskou a rodinnou jednotu
- snahou o ochotné přijímání svých dětí a jejich zodpovědnou výchovu, především svým příkladem. Pomáhají jim při tom metody a přístupy vypracované na základě studia a zkušeností, shrnuté v materiálech hnutí. Kromě toho nezanedbávají osobní studium křesťanské literatury zaměřené na vzájemný vztah manželů, rodinné vztahy či výchovu.
- lidským a křesťanským svědectvím na pracovištích, svou odborností, zodpovědností a dobrými mezilidskými vztahy.
Kněžská složka poskytuje službu duchovného vedení. Udržuje tak společného ducha a povzbuzuje k životu podle charismatu. Této činnosti se věnují vedle svých pastoračních povinností, jež vykonávají z pověření svého biskupa.
Kněží mají podporovat rodinu v jejích potížích a utrpení. Mají stát po boku jejích členů a pomáhat jim, aby hleděli na svůj život ve světle evangelia.
Aby při tomto apoštolátu jednali vždy jako otcové, bratři, učitelé a pastýři, musí být jejich nauka a jejich rady vždy v dokonalém souladu s učitelským úřadem církve.
Společenství laiček prožívá své zasvěcení v sekulárním prostředí a kromě toho se v hnutí Nazaret věnuje:
- animaci rodin v jejich nejrůznějších potřebách
- animaci mladých – pomáhá jim při hledání povolání a jejich formování
- tvorbě a šíření komunikačních prostředků pro potřeby katecheze
Jméno Nazaret připomíná členům tohoto hnutí lásku a rodinné ctnosti Nazaretské rodiny, a zároveň je informuje, kde především hledat pomoc při jejich získávání.
Ježíše, jeho slova a skutky, jim představuje jako Cestu, Pravdu a Život.
Marii jako vzor lásky a Josefa jako vzor spravedlnosti.
Manželé tohoto hnutí mohou ze svého názvu vyčíst i to, že každé jejich dítě ve svém vzniku i vývinu je společným dílem Boha i člověka. A z počínání Josefa a Marie se dozví, jak Ho s bolestí hledat a s radostí nacházet, když se jim i přes jejich starostlivost ztratí.
Všichni členové hnutí Nazaret, duchovní osoby i laici, využívají duchovní prostředky, jež Církev odedávna doporučuje. Den začínají ranní meditací nad Božím slovem z církví schválených předloh. Je to ranní modlitba, ale v určitém smyslu také denní katecheze.
Při modlitbě Anděl Páně si v krátkém zastavení připomenou myšlenky z ranní modlitby.
Den zakončují krátkou večerní rekapitulací dne, která je ze své povahy společná. Začíná krátkým zpětným pohledem na prožitý den a pokračuje, je-li třeba vzájemným usmířením členů pokrevní nebo duchovní rodiny podle výzvy apoštola Pavla: „Ať slunce nezapadá nad vaším hněvem“ (Ef4,26). Končí krátkou děkovnou, ale také prosebnou modlitbou.
Za důležitý prostředek dosahování stálé užší jednoty s Kristem, a tedy i vzájemné jednoty, považují společenství. Představuje skupinu tří nebo čtyř manželství anebo jednotlivců. Náplní jejich pravidelného setkání je uvažování nad Božím slovem, vzájemné sdílení o radostech a bolestech v rodině, v práci či v blízkém okolí, poté vzájemné reakce s povzbuzením a závěrečná modlitba.
Nezbytným prostředkem pomoci při dosahování výchovních a sebe-výchovních cílů se v tomto hnutí pokládá duchovní vedení.