Spi sladce, náš andělíčku
truchlící rodiče
"Teď andělíček, až nyní, ale v době mých nemocí, mého opakujícího se dětského pláče, potřebného denního i nočního přebalování, bylo cítit z vašich očí i z dotyků rukou, že jako plod vaší lásky (a zda vášně?), Nejsem dost milován ...
Vím, trpký jsem, ale nechci přitom zapomenout na vděčnost. Mám za co děkovat. Za lidskou existenci. Vždyť lepší je být jako nebýt ... "
"Pán nás poslal na svět, abychom patřili jiným, né sobě."
