BS, podívejme se nyní na souseda, kdo sedí, anebo stojí vedle vás. Znáte se? Mnozí ano, případně se představte křestním jménem :-D Dnes si řekneme, jak je nebezpečné říci jednoduše: „já ho znám.“
Přenesme se v duchu do příběhu z evangelia na oběd k farizeovi Šimonovi. Všechno klape na úrovni. Šimon je poctěn návštěvou tak známého Učitele. Ale do toho vstupuj vážné narušení: nezvaná návštěvnice… „No konec, ještě tato tu chyběla, tu znám!“ řekne si Šimon. A v duchu posoudí i Ježíše: Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jakého druhu je ta žena, že je známá ve městě jako prostitutka. Dokonce nechá, aby se jí dotýkala!...
Na to mu Ježíš odpovídá příkladem o dvou dlužnících, po kterém řekne důležitá slova: Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu?“
O co jde? Šimon ženu registroval, ale neviděl! Neviděl jí v celé její bytosti! Ježíš se proto při slově adresovaném Šimonovi obrací k ženě – hledí na ní: jakoby řekl: „Podívej se opět na tu ženu, teď ale mým pohledem!“
Častokrát máme lidi zafixovaných s jejich chybami a nedostatky. Prohlásíme: „já už ho znám!“ A ztotožňujeme člověka s jeho slabostí či nedostatkem: Ten je alkoholik, ten je nezodpovědný, to je dítě nemehlo, ta je lhář, lakomec, neznaboh! Zaškatulkováním se bráníme novému pohledu – a nedáváme člověku šanci být jiní. Jako ta žena – s hříšní mi-nulostí, byla při Ježíšovi už změněna – projevila lásku službou... Byla na tom lépe než Šimon, který Ježíše pozval spíše ze společenské prestiže, než z lásky a kajícnosti! Ježíš nás varuje před takovým zaškatulkováním lidí. Ptá se "Vidíš tuto ženu? Dívej se na lidi mým pohledem, který dává šanci být ode dneška jiným člověkem... S potěšením zjistíš, že na každém člověku lze objevit něco pěkného a nového, jenom měj můj pohled! Ježíšův pohled na nás je pohled hledače diamantů, který i pod nánosy bahna a jílu objeví vzácný nerost a s naším souhlasem z něj vybrousí drahocenný šperk.