V prvním čtení slyšíme o „božím muži“ – prorokovi Elizeovi a o lidech, kteří se k němu skutečně i tak chovali – jako k PROROKOVI.
Služba proroka se může zdát na první pohled nemožná, nejistá, ...divná. Povolání, ...které se v dnešní době „nenosí“ - a také moc nevíme, jak se to dělá, provozuje, … - je v tom snad nějaká magie??
Myslím, že prorokování jako takové je především odrazem z prožívání Božích milostí (chování Boha k nám; v našem životě) – viz. Žalm.
V žalmu jsme slyšeli svědectví člověka – „proroka“ – a jeho zkušenost s Bohem: „Na věky je založena milost, ...Na nebi jsi upevnil svou věrnost!“ A dále: „...šťastný kdo chodí v záři tvé tváře...“ ...Z těchto všech veršů cítíme, že PROROKOVÁNÍ je i vlastně logická úvaha, ...nebo také přímá úměra! Neboť dotyčný sdílí, ...že čím více upřednostňujeme Boha (Jeho vůli nám zprostředkovanou) ve svém životě, tím více jsme šťastni a zažíváme POŽEHNÁNÍ.
Potvrzuje nám to i navazující text evangelia, na jehož základě by se dalo říci – logicky uvažovat -, že kdo „chodí v záři Hospodinově, ...“ nikoliv v záři svých vlastních představ, ...v záři všeho, co se někdy dává ještě před samotného Boha – například svou rodinu (viz. ev.), ...nebo své zájmy, plány, …, ten je vlastně prorokem. A také kdo přijímá zprostředkovatele Boží vůle, ... (se nechá inspirovat) Božím poslem, ten dostane odměnu hodnou „PROROKA“, tj. toho, kdo ho poslal – Boha!
Příběh: KDE JE BŮH, KDYŽ HO POTŘEBUJEME?
Lékař řekl: „Je mi líto. Udělali jsme všechno, co jsme mohli.“ Matka pochopila, ale už nemohla ani plakat. Jen s hořkostí řekla: „Proč mají děti rakovinu? Copak se o ně Bůh nezajímá? Kde jsi byl, Bože, když tě můj syn potřeboval?“
Lékař jen řekl: „Sestra vás pustí na pár minut k tělu vašeho syna, než ho odvezou na univerzitu.“
Matka požádala sestru, aby byla s ní, až se bude se synem naposledy loučit. Pohladila dítě po vlasech. Sestra se jí zeptala, jestli si chce schovat pramínek vlasů. Matka přikývla. Sestra ustřihla pramínek, vložila jej do plastového sáčku a dala jí ho.
Matka vysvětlila: „Darovat orgány byl Jimmyho nápad. Řekl, že tak třeba někomu pomůže. Chtěl to a já jsem zpočátku nesouhlasila, ale on mi řekl: „Mami, až budu mrtvý, nebudu už tělo potřebovat, a když ho daruji, některé jiné dítě bude moci být o pár dní déle se svojí maminkou.“
Matka naposledy vyšla z dětské nemocnice, kde strávila posledních šest měsíců.
Ten večer plakala s Jimmyho polštářem v náručí, dokud ji nepřemohl spánek. Kolem půlnoci se probudila a našla vedle sebe přeložený list papíru. Rozložila ho. Byl to dopis.
„Milá maminko, vím, že už mě neuvidíš, ale nemysli si, že na tebe zapomenu nebo že tě přestanu mít rád jen proto, že ti to už nemůžu říct. Budu na tebe myslet každý den, maminko, a každý den tě budu milovat víc a víc. Jednou se znovu setkáme. Když budeš chtít adoptovat nějaké dítě, abys nezůstala sama, může bydlet v mém pokoji a hrát si se všemi mými věcmi.
Nebuď smutná, až na mě budeš myslet. Tady, kde teď jsem je to úžasné. Přišli mi naproti děda s babičkou. Andělé jsou moc milí. Ježíš je úplně jiný než na obrázcích, co jsem viděl na zemi, ale přesto jsem ho hned poznal. Zavedl mě za Otcem! Chápeš, mami? Hned jsem se cítil jako doma a mluvil jsem a on mě trpělivě poslouchal. Řekl mi, že jsem hodně, ale opravdu hodně důležitá osoba. Prozradil jsem mu, že bych ti strašně rád poslal dopis a poděkoval ti a napsal ti to všechno, co teď čteš, i když vím, že to nejde. Jenže Bůh mi dal papír a půjčil mi svoji vlastní tužku, abych ten dopis napsal. Myslím, že ten anděl, co ti ho přinese, se jmenuje Gabriel.
Bůh mi pro tebe dal také odpověď na tu otázku, jak ses ptala, kde byl, když jsem ho potřeboval. Byl prý přesně na stejném místě jako ve chvíli, kdy byl jeho syn Ježíš na kříži: maminko, byl hned u mě, utěšoval mě a dodával mi odvahu, stejně jako to dělá se všemi svými dětmi! Už necítím bolest, rakovina zmizela. Bůh už nemohl koukat na to, jak trpím, a tak poslal anděla milosrdenství, aby mě odsud vzal. Ten anděl mi řekl, že jsem Zvláštní Poslání!
S láskou Jimmy a Bůh.“
(převzato z knihy: SNY pro duši od Bruna Ferrera)
Dotyčný chlapec z příběhu se stává Božím poslem – prorokem – který se nebál chodit v záři Hospodinově, a tak svědčit (prorokovat) o Boží lásce k nám.