I
Jen z poslušnosti se Josef vydal do Egypta.
A jen poslušnosti se z něj vrátil.
Možná nás udivuje, že se bál zůstat v Judsku, třebaže mu Bůh oznámil, že zemřeli ti, kdo číhali dítěti na život.
Jeho strach z Archelaa, jenž nijak nezaostával v ukrutnosti za svým otcem Herodem, se dá uspokojivě vysvětlit poslušností, kterou Josef bral nikoli podle litery, ale podle ducha.
Učinil vždy všechno a hned, co mu Bůh přikázal, ale další jeho příkazy se snažil předcházet také vlastním pozorováním a vlastní úvahou.
Usměrnění, které potom přišlo shora, skutečně také potvrdilo, že si počínal správně, když se rozhodl obejít Judsko a vrátit se do Nazaretu.

II
Když Josef uslyšel, že kraluje Archealus – přemýšlel, co mu chce touto novou okolností říci Bůh, který o všem ví a všechno řídí.
Každá změna okolností nutí nanovo poslouchat Boží slovo a promyslet jeho uskutečnění.

III
Tak jako Josef, jsme také my v určitém smyslu ochránci Božího Syna.
Jsme povoláni chránit jeho život v sobě a v našich bratřích před těmi, kteří na něj číhají.
Taková úloha však od každého z nás žádá pozorné uši a otevřené oči. Žádá vnímavost a poslušnost vůči pokynům, které dostáváme z Božího slova, ale také vůči těm, jež k nám přichází prostřednictvím událostí.
Kromě poslouchání se od nás tedy požaduje také rozhled.
Bůh rozhodně nechce z nás mít otroky, kteří trpně čekají na každý jeho rozkaz. Chce z nás mít svobodné děti, jež se snaží číst jeho přání odevšad a předcházet je.
Také Josefův případ potvrzuje, že od sebe nelze oddělovat poslouchání Božího slova a sledování událostí.
Ale potom dodejme, že ani ranní rozjímání od večerního hodnocení dne.
Toto dvojí patří vždy dohromady a tvoří základní zdroj poznávání Boží vůle.

IV
Bože, tys také nás pozval do služby svého Syna. Ta se však nedá ani představit bez poslušnosti a opatrnosti. Velmi bychom chtěli mít tyto ctnosti.
Proto tě prosíme, abys svou milostí předcházel a provázel naši snahu získat je a učinit nás tak podobnými tvému věrnému služebníku Josefovi. Amen.