I
Egypt byl po dlouhá staletí azylem židovských utečenců.
V době narození našeho Pána jich tam žilo asi půl milionu.
Podle Božího přání se měl uchýlit sem také Josef.
Jestliže se vydal na cestu podél Mrtvého moře a potom směrem na jihozápad, na egyptskou hranici se dostal až po týdnu. Až po týdnu mohl překročit po většinu roku bezvodé koryto Egyptského potoka a vstoupit do pouště, která zasypávala pískem stopy těch, kteří tudy kráčeli jednotlivě anebo v karavanách.
Jestliže Josef šel v karavaně, posloužil si už při cestě zlatem a drahými plodinami, jež dítěti darovali mudrci.
Jestliže šel samostatně, hodily se mu při ubytování v některé ze židovských kolonií.
Utíkat v noční hodinu s rodinou do Egypta nebylo jistě nic příjemného, avšak v opisu této události není slyšet z Josefových úst ani půl slova stížnosti.
Nežaloval, že musí snášet nepříjemnosti kvůli dítěti toho, který má i jiné možnosti se postarat o jeho záchranu. Mlčky a s pokojem plnil všechno, co mu Bůh nařídil skrze svého posla.
Josef věřil, že ten, kdo dal rozkaz, nejlépe ví, že to tak musí být, a věřil také tomu, že s tímto rozkazem mu dá všechno, co je třeba, aby ho mohl splnit.

II
Vstaň – zanech příjemný, dokonce i potřebný spánek.
Kdo byl pozván do služeb mého Syna, musí být vždy připraven na podobná překvapení.
Vezmi dítě i jeho matku. Vždyť víš, čí je to dítě.
A víš také, čí je to matka.
A jejich osudy jsou nyní ve tvých rukou.
Uteč! Jednej rychle. Pomalost v mé službě by se rovnala neposlušnosti.
Zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Vydrž v této službě, dokud ti nedám jinou.
Také kvůli příkladu.
Velice ho potřebují ti, kdo vstupují do služeb tohoto dítěte a této matky.

III
Poslušnost vůči Bohu, který dává najevo svou vůli nejčastěji skrze své zástupce, znamená vždy nějaké odpoutání a vždy také nějaké připoutání.
Jednou je třeba se loučit s místem a navykat si na nové.
Jindy je třeba zanechat lidi, s nimiž si rozumíme a začínat život s neznámými.
Anebo je třeba porušit navyknutý řád a osvojit si jiný, jenž může znamenat veliké nepohodlí, škodu i posměch.
Ale tam, kde Bůh něco od nás žádá, neměli bychom nikdy váhat. Zaváhání v takových případech znamená nedůvěru.
A ta je vždy popíráním jeho moci, moudrosti a dobroty, a proto vždy jeho urážkou…
Komu toto Boží slovo připomnělo potřebu se od něčeho odpoutat a k něčemu se připoutat, neměl by odkládat.
Měl by jednat jako Josef pohotově, hned. Každý rozkaz, jímž nás Bůh varuje před nebezpečím, zní stejně.
Tak jako ten, který dával Josefovi: Uteč! Jednej rychle!

IV
Bože, tví svatí neztrácejí pokoj, když od nich žádáš, aby hned plnili tvé příkazy.
Dej nám, prosíme, víru ve tvou moc, moudrost a dobrotu, abychom se její pomocí stali pohotovými a vytrvalými ve své službě tak, jako byl tvůj věrný služebník Josef. Amen.