I
Vedle Simeona evangelium staví stařenku Annu.
Kromě jejího jména se zde setkáváme také se jménem jejího otce.
Dokonce i se jménem jejího rodu.
Anna totiž znamená: „Bůh je milostivý.“
Fanuel znamená: „Bůh je světlo.“ A Aser znamená „štěstí“.
Tyto tři pojmy v sobě shrnují vše, co prorokyně Anna mohla připomínat svému okolí po svém setkání s Ježíšem. Připomínala, že Bůh se už slitoval, že už poslal Světlo k osvícení národů a že od nynějška už každý může být šťastný.
Anna je jakýmsi prorockým doplňkem starce Simeona.
Je jeho pokračováním.
Co on vyzpíval ve své labutí písni, to ona roznesla ke všem, ale – jak čteme – jen k těm, kteří očekávali vykoupení Izraele, kteří mohli mít z její radostné zvěsti radost i užitek.

II
Byla značně pokročilého věku – ale nemyslela si, že ve svém životě už vykonala pro Boha a pro lidi dost.
Nevycházela z chrámu – protože v modlitbě nelze učinit takovou přestávku, kterou bychom neublížili své duši.
Sloužila Bohu posty a modlitbami. Postem se bránila proti tomu, co by ji mohlo odpoutat od Pána, k němuž se připoutáváme modlitbami.
Mluvila o tom dítěti všem – o tom, který jí byl od tohoto okamžiku vším.

III
Ať nemluví o své ctnosti ten, kdo v ní není vytrvalý. A ať neříká, že je vytrvalý ten, kdo se ještě neodpoutal od sebe a nepřipoutal se k Bohu.
Ale takový ať nepočítá s tím, že se setká s Pánem a stane se jeho nadšeným ohlašovatelem.
Jak velkým poučením je v tomto ohledu Anna!
Protože žila ve stálém odříkání, ve stálé modlitbě, dožila se setkání s Pánem a přes svou starobu se stala nadšenou ohlašovatelskou jeho království.
Kdo se jí chce v tom podobat, musí začít s tím, co ji vedlo k setkání s Kristem – musí začít postem a modlitbami a začít ihned.

IV
Nebeský Otče, příkladem stařenky Anny nás přesvědčuješ, že při díle spásy nikoho nepokládáš za zbytečného. Za takové se můžeme pokládat jen my sami a takovými se potom také stát.
Dej nám, prosíme, milost pochopit a následovat příklad té, kterou jsi nám prostřednictvím tohoto tvého slova dal poznat. Amen.