Mnohým z nás přijde nehodnověrná ona až přehnaná vstřícnost dealerů či pojišťovacích agentů, když nabízejí svůj produkt. Příběh, který v evangeliu zazněl nás ujišťuje, že Ježíš takovým způsobem nejednal. Ježíš v evangeliu nás zaskočí spíše neochotou bavit se s Kananejskou ženou. Ženě odpoví: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.
Na první pohled bychom to označili: arogancí, neochotou, opovržením pohankou, či vůbec ženou. Když jdeme hlouběji, chápeme, že v Ježíši se odehrává zápas mezi jeho posláním a potřebou mimo toto poslání.
Povrchní hodnocení zcela lehce přehlíží, že Ježíšovo pozemské poslání se primárně týkalo Izraelského národa, který si Bůh vyvolil a připravoval. Tím vyvolením nezavrhl ostatní národy, ale zvolil postup: nejprve přivést k víře v Ježíše Izrael, až skrze něj ostatní národy...
Žádost pohanské ženy byla tedy nad rámec Ježíšova poslání, být pro děti Izraelského národa. Vědomí, že konat mimo své poslání, třeba i dobro, to je časté pokušení. Proto je Ježíš tak přímočarý. Žena, ale s pokorou doplní vyznání víry: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů." Obdivuji tuto víru, která nezcitliví a neurazí se, když nedostane to co žádá. Ona u Ježíše nezkouší, ona mu věří... Tohle je mimořádná víra, která nesmí zůstat bez odpovědi. "Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ."
Tato žena sice nepatří k dětem Izraele podle krve, ale podle ducha je už novým vyvoleným národem, národem věřících v Krista.
Kananejská žena ukazuje, že k opravdové víře patří vytrvalost, pokora, a trpělivost. Kananejská žena nás upozorňuje, že víra není obchod. Víra bude zklamáním pro ty, kdo si chtějí vírou něco zasloužit, pojistit úspěch, a ochránit se od neštěstí.
Velkým vyznáním víry je vytrvalost u Ježíše tehdy, když naše „modlitby neslyší“, když se od něho cítím zavrhnutý. Když se mi nedostává radosti z modlitby, ze mše svaté. To jsou momenty, kdy se má projevit víra jako vztah věrnosti Bohu.