Zkusme si teď představit, jak byste přiblížili Ježíše Krista, člověku, který se nás na Ježíše zeptá a je nedotknutý křesťanstvím? Vnímáme snad společně, že nemají sílu jen vědomosti – slova co o Ježíši Kristu vím… Nejsilnějším slovem je zde osobní výpověď: V čem mě Ježíš proměnil. Proměna má mnohem větší výpověď než popisování.
Ježíšovo proměnění na Hoře je proto důležitým mezníkem v Jeho zjevení svým učedníkům a otevírá druhou etapu Ježíšovy činnosti.
„Když se Ježíš modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel… Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě.“
Dnešní zázrak na hoře ukazuje velikost Božství i zranitelnost lidství, které v sobě nese osoba Ježíše Krista. Ten samý Ježíš ve slávě, která mu příslušela jako Bohu mluví o té nejlidštější jistotě – o smrti! On v této události poodhaluje dva zdánlivě protichůdné své Božství i nejhlubší ponížení v jeho lidství. Slávu i ukřižování. My si jenom stěží dokážeme představit, co to znamená, nést v sobě tento zdánlivý protiklad dvou přirozeností. Dvou vůli. Lidské i božské!
Ježíš ukazuje, že to není protiklad, že člověk nemusí umřít, když spatří Boha... že v něm jde skloubit, co chce Bůh a co chce člověk. To, co sjednocovalo tyto zdánlivé protiklady byl vztah totální důvěry k Otci – Otče, ne co já chci, ale co chceš TY – Poslušnost!
A jaký to má dopad pro náš život? Ježíšovo Božství nám lidem umožňuje kult – klanění. Ježíšovo lidství nás vybízí k následování. Ježíš dokonale spojil lidství s Božstvím. Naše křesťanství působí odpudivě právě tehdy, když oddělíme kult (klanění) od následování.
Naše proměnění a tedy i svědectví života bude mít tehdy váhu, bude-li uměním skloubit uctívání Boha a následování Ježíšova příkladu, jak nám jej představují evangelia. (výzva k přijímání Slova Božího)
Poznává-li člověk Boha, aniž by znal svou vlastní bídu, propadá pýše. Poznává-li svou bídu, aniž by poznal Boha, propadá zoufalství. Poznáním Ježíše Krista se však dostáváme do středu, neboť tam nacházíme Boha právě tak, jako svou vlastní bídu. (Blaise Pascal)