I
Jestliže si důkladněji všimneme setkání, která měl náš Pán s učedníky po svém zmrtvýchvstání, musíme říci, že toto u Tiberiady bylo ze všech nejpřirozenější.
Nezačalo jeho překvapivým zjevením a nekončilo jeho náhlým zmizením… V tomto případě se ke svým učedníkům přibližoval jen postupně a postupně se od nich vzdaloval…
Když odcházel, nejpravděpodobněji pobřežím, volal za sebou Petra, ke kterému se ohleduplně připojil i apoštol Jan.
Petr se otočil, a když viděl za sebou toho, který jediný z apoštolů Pána nezradil a kterého Pán osobně miloval, nezdržel se, aby se zvědavě nezeptal: „Pane, a co tento?“
Místo odpovědi Petr dostal jednu výchovnou otázku a jeden výchovný příkaz, které dohromady znamenaly asi toto: Ty se nyní zamýšlej nad svou úlohou a dbej jen o to, abys při jejím plnění co nejpřesněji kráčel v mých šlépějích. A jestliže byl Jan jediný z vás, který u mě vytrval, proč by tu nemohl být ještě i tehdy, když už vy tu nebudete?
A kdyby zde zůstal i do konce světa, co ti je do toho?
Tebe opásám a půjdeš, jako jsem šel já.
Tedy pojď…
Neohlížel se na druhé.
Přílišná starost o jiné bývá na škodu té, kterou máme mít podle Boží vůle o sebe.
II
Petr se obrátil a viděl – že jde za nimi také ten učedník, kterého Ježíš miloval.
Jestliže byl Jan učedníkem, kterého Ježíš miloval, a Petr tím, který Ježíše miloval, bylo jen přirozené, aby učedník, který Pána miloval, nechal libovolně rozhodnout Pána ohledně toho, kterého miloval…
III
Tato příhoda nám kromě jiného říká i toto:
Petr měl své poslání.
Také Jan měl své.
A tak je to i s námi.
Každý máme jinou cestu za Pánem.
Avšak nedošli bychom k cíli, kdybychom nešli všichni ve stejném směru, jako šel Pán, a ve stejném pořadí, v jakém šel Jan – totiž za Petrem…
Zvlášť při ranním rozjímání bychom na to měli pamatovat, protože každé je zopakováním Pánovy výzvy: „Ty pojď za mnou…“
IV
Pane, pomoz nám, prosíme, vlivem tohoto tvého slova pochopit, že o jiné se nejužitečněji staráme tehdy, když se udržujeme ve tvé blízkosti a když co nejpozorněji kráčíme ve tvých šlépějích. Amen.