Když píši tuto homilii (v době velikonoční) … ještě ve mně silně zní to, co Ježíš tak silně přikazuje svým nejbližším, a to zvláště ve chvílích, kdy cítí jejich touhu, aby ZŮSTAL S NIMI. Odpovídá svým: „...VY ZŮSTAŇTE V MÉ LÁSCE…!“
Dalo by se říci, že právě toto, je společným jmenovatelem a zároveň jakýmsi klíčovým heslem dnešních textů Božího slova.
V 1.čtení slyšíme Ezechielovo poselství o tom, že Bůh zasadí malý výhonek, Mesiáše, jehož království se rozšíří a stane se útočištěm pro všechny, kdo k němu přijdou. Toto proroctví se naplnilo příchodem Ježíše Krista – a my máme a chceme být POKRAČOVATELI JEHO LÁSKY.
Z 2. čtení je patrné, že v Korintu je pro věřící těžké pochopit a přijmout vzkříšení těla jako skutečnost… My se s tímto textem často setkáváme při pohřbech… A není divu, neboť i pro nás je smrt děsivá, je to něco tajemného a neznámého, ale z Pavlových slov vyplývá, že budeme-li zůstávat v Boží lásce, jsme připraveni a je vlastně jedno, v které fázi odchodu na věčnost se nacházíme.
A konečně se dostáváme k evangelijnímu přirovnání božího království nejen k člověku skrze kterého se odehrává onen úžasný proces proměny, ale také k samotnému faktu uskutečňování dobra jako takového. Prakticky si myslím, že to můžeme přirovnat například k rodině, ve které dochází k předávání víry (hodnot). Důležitý je rodič, který zaseje katechezi při vhodné příležitosti a vhodným způsobem přiměřeným věku do země – dítka. A posléze se snaží také vytvořit vhodné prostředí – ATMOSFÉRU LÁSKY. Ale je to stejně tak důležité také pro naši farní rodinu, kterou chceme co nejvíce připodobnit Božímu království právě tímto ZŮSTÁVÁNÍM V KRISTOVĚ LÁSCE, díky čemuž se každý přítomný, nebo i nově příchozí cítí přijat,milován a tím i ochoten měnit své představy a plány podle těch Božích – společných.
Skupina úspěšných profesorů se sešla, aby navštívili svého starého učitele.
Hovor se záhy stočil na stres v práci a životě vůbec. Profesor jim nabídl kávu. Zašel do kuchyně a vrátil se s velikou konvicí a podnosem plným různých šálků.
Byly tam šálky porcelánové, plastové i skleněné, některé prosté a jiné zdobené, obyčejné i zvláštní. Vyzval je, aby si každý vzal šálek a nalil si kávu, kterou právě uvařil.
Když to udělali, starý učitel si odkašlal a velmi klidně a trpělivě promluvil k celé skupině: „Všimli jste si, že šálky, které vypadaly lépe, byly pryč dříve než ty jednoduché a hrubé? To je přirozené, protože každý chce pro sebe to nejlepší. To však je také důvod mnoha vašich problémů.“ A pokračoval: „Šálky nemění kvalitu kávy. Šálek jenom drží pohromadě to, co pijeme. Vás sice zajímala káva, a ne šálky, ale instinktivně jste si přesto vybrali ten nejlepší. Zkuste se podívat, jaké šálky mají ostatní. A teď pomyslete na to, že život je jako káva. Námaha, peníze, či společenské postavení jsou jen šálky, které mu dávají tvar a drží jej pohromadě, a typ šálku ve skutečnosti nemění kvalitu našeho života. Když se budeme soustředit jen na šálek, nevychutnáme si kávu.
Pochutnejte si na kávě! Nejšťastnější lidé nejsou ti, kteří mají nejvíce, ale ti, kteří dělají dobro s tím, co mají. Takže si pamatujte: žijte prostě a pokojně. Milujte a chovejte se velkoryse. Buďte solidární a pozorní. Mluvte přívětivě. Zbytek nechejte na Bohu.