Dnešní myšlenka pro kázání vyvěrá z 1. čtení: …Izraelský národ je vyveden na svobodu, …a přestože se ocitá v poměrně nehostinném prostředí pouště, …touží po něčem lepším než dosavadní život pod biči egyptských otrokářů… Vyhlíží „lepší zítřky“. A tak ho (Izraelský národ) Hospodin, jehož mocí se tak děje, nabádá ústy Mojžíše, aby zodpovědně tento lid plnil Jeho nařízení a tak se dostal do skutečně mnohem lepší životní úrovně – směruje je do zemně Zaslíbené!
Krom toho se zde jedná i o určitou prestiž, neboť jak jsme slyšeli v tomto čtení: „Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní… řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji“
Bůh i nám dává nařízení a ustanovení, která se nám můžou zdát svazující, ovšem není tomu tak – přeci Ten, který je tím „Tvůrcem mocným“ ví mnohem lépe co je dobré pro nás i pro všechny kolem nás a zná nás lépe, než my sami sebe!
A tak když máme někdy pocit, že jeho ustanovení a nařízení nás snad nevedou moudře a rozumně ke svobodě, ale nás nějak omezují, podobáme se psovi z jisté Ezopovy bajky:
Jeden pes, držel v hubě kost. Celý natěšený běžel přes potok po lávce, když se ale podíval přes okraj, uviděl psa, který měl větší kost. Vrhl se tedy přes okraj, aby ji sokovi uzmul. A tak nejenže přišel o svou původní kost, ale nakonec neměl žádnou, protože se vrhl na domnělého soka – svůj vlastní odraz ve vodě!