Slávnosť Narodenie Pána – počas dňa

Náš život dnes dostává světlo naděje a naplnění.

Vypráví zpěvák Luciano Pavarotti: „Bylo mi 40 roků. Byl jsem bohatý, slavný, na vrcholu popularity. Množství práce a velký úspěch mi však zruinovali ducha. Dosáhl jsem všechno, co šlo, ale to ve mne vyvolávalo pocit unudění a nechuti. V rodině jsem si dokonce přestal rozumět se ženou a dcerami. Dne 22. prosince 1975 jsem se vracel letadlem z Ameriky do Itálie. Byl jsem pohroužen do svých myšlenek. Už jsme měli přistávat, když pilot ohlásil, že je mlha a nemůže přistát. Udělal ještě několik okruhů a pokusil se o přistání. Nepřistál však přesně. Když se letadlo dotklo nerovného terénu, křídlo se nachýlilo a prasklo na polovinu. Jeden z motorů vyletěl jako z praku a druhý taky odpadl. Letadlo pokračovalo v šíleném tempu, strašně nadskakujíce. Když se torzo křídla opět dotklo země, letadlo se otočilo kolem ose a rozlomilo se na dvě části. Vevnitř panoval chaos. Lidé křičeli, plakali, volali o pomoc. Té noci, když jsem byl už konečně doma při ženě a dcerách, pochopil jsem, jaký pěkný a cenný je život. Všechno se mi odrazu stalo důležitým: nařezané dříví v ohradě, psi, kteří skákali kolem mne, starý oblek, každý kout mého domu. Nemohl jsem spát. Chodil jsem po pokojích a díval na spící dcery. Nuda a apatie, které mě už celé měsíce tížili, úplně zanikli. Následujících několik dní dovolenky jsem prožíval v euforií dítěte. Pomáhal jsem doma stavět betlém a poslouchání koled mě nutilo k pláči. Při betlémské bídě sem začal můj druhý život.“

Drazí, není i v našem srdci touha každého z nás, začít intenzívněji žít? Není i pro nás život moc fádní a bez chuti? Je nutné prožít události, kde je náš život bezprostředně ohrožen, aby nás více otevřeli pro věci v našem životě tolik podstatné? Evangelista Jan ve svém nádherném prologu k evangeliu zaměřuje náš pohled k vtělenému Slovu, jako ke zdroji života ve světle naděje: V něm byl život a ten život byl světlem lidí.

V narozeném Ježíši, tom Slově, které přichází život, který je světlem lidí! Sv. Jan používá pro výraz život zajímavé slovo: Místo bios slovo zóé. Bios označuje biosféru – počínaje životem od buňky až k nejkomplikovanějším organismům. Člověk je součástí biokosmu – ale přesahuje jej. V čem? Člověk je součásti života, který Jan označuje zóé! To znamená „život sám o sobě“, který není možné ničím usmrtit. Jsme součástí života, kterým žije Bůh a který se dnes zjevuje světu. Života, který charakterizuje žízeň po poznání nekonečna, touha dosáhnout zdroje života. Touha po lásce Boží i lidské!

V něm byl život a ten život byl světlem lidí. Boží dítě nás chce naladit na podstatu života. Neříká se tu, že by od Ježíše byli lidi lépe vyvinuti! Ale náš život dostává novou dimenzi – získává světlo – nasměrování a cíl! A to nejen o Vánocích, ale v každém setkání s Kristem.

To je odpovědí, jak začít žít život intenzívněji! Jak při betlémské bídě začít svůj druhý život. Nemusíme zažívat katastrofy, války. Nemusí špatně přistát – kdo dokáže dobře přistát: přistát na kolenou. Hleďme v pokoře na Boží dítě. Přijímejme Jeho Božský život ve svátostech a společenství církve. Tím náš život – zóé dostává světlo naděje a naplnění...

Dobrý Bože, dej ať se u jeslí tvého Syna, sami stáváme o něco menšími, pokornějšími v smýšlení o sobě, o druhých i o životě. Pochopíme, jak nádherný a cenný je život, který žijeme.