Běžný člověk dneška je většinou na zlo do velké míry zvyklý, život lidí bez hříchu si nedovede představit. Na druhé straně ale každý člověk, dnešní jako včerejší, touží potom, aby zlo bylo ze světa odstraněno. Nikdo nechce, aby ho zlo poškozovalo a překáželo mu. A pokud by se snad někdo v bláhové pýše domníval, že on sám je zla prost, že se nijakého zla nedopouští, nebude to určitě tvrdit o svých bližních. Zlo tu je, ať mu říkáme hřích nebo ne. A člověk stojí před otázkami: "Kde se zlo vzalo, když ho nikdo nechce?" a "Jak zlo odstranit ze světa?" Na obě otázky se těžko uvnitř světa hledá odpověď. Písmo odpovědi přináší, ale člověka dneška mnohdy tyto odpovědi neuspokojují. Domnívá se, že na to všechno přijde sám a lépe, ale ono se to stále nedaří.
Co tedy říká ke zmíněným dvěma otázkám náš úryvek? Především ukazuje nejen zdroj zla, ale i jeho nejhorší důsledek: smrt. Přesněji řečeno – mluví o hříchu prvních lidí. Ti se odtrhli svým hříchem od Boha, od důvěryplného vztahu s ním. A proto se před nimi otevřela propast bolestné smrti. Nejen ovšem pro ně, ale pro celé lidské pokolení. Dosah zla je opravdu veliký, až neuvěřitelně veliký. A představy, že ho vlastními silami – které jsou zlem narušené! – zcela odstraníme, jsou představami bláhovými. Písmo ovšem o odstranění zla i jeho nejvážnějšího důsledku – znicotňující smrti – mluví, ale není to řeč podle lidských přání. My sami nejsme přemožitelé zla, je jím Ježíš, kterého Pavel nazývá novým Adamem. Ale toto přemožení zla není tak nepatrné, jako jsou naše dobrá díla. Je nejenom větší než naše dobré činy, ale je také nekonečně větší než dosah zla, hříchu. To, co dokázal v kladném slova smyslu Ježíš, daleko převyšuje to, co dokázal hřích prvních lidí, zmnožený o hříchy naše. Napadne nás ovšem otázka – jak to, že tu ale zlo, hřích a pro nás velmi bolavá smrt stále jsou, když Ježíš překonal moc a sílu hříchu a smrti? Odpověď je jednoduchá i obtížná zároveň. Ježíš, jak známo, nepřináší nápravu světa plošně, najednou, nuceně pro všechny. Ježíšův čin záchrany je vázaný na osobní uvěření. Do jaké míry člověk Ježíše přijme za Mistra, Pána a Spasitele svého života, do té míry se jeho záchrana – a tím i záchrana světa – děje. Jinak řečeno: z Boží strany je všechno připraveno. Ale do jaké míry se to promítne do osobního života jedince, a tak i do celé společnosti, záleží na stupni naší víry, se kterou Boží věci přijmeme a ustavíme ve svém životě. Adam Bohu dostatečně nevěřil. Ukřižovaný Ježíš ukazuje, že Bohu lze věřit až za práh smrti – a že se to vyplatí, že takováto víra vede skutečně k cíli. Nemá tedy cenu přemýšlet o tom, jak se mají změnit druzí, jak předělat celý svět kolem sebe. To největší, co každý z nás může udělat, je co nejplnější přijetí Ježíšových slov, jeho zalíbení, jeho životní cesty do našich životů. Čím víc se prosadí v našem životě on, tím víc se prosadí dobro a tedy život. A to není jen v náš prospěch, ale ve prospěch všech, ve prospěch celého světa.