Všetci sa úprimne tešíme voľnosti a slobody, ktorá prišla po zdalo sa už nekonečnej karanténe. Súcitili sme síce so svetom, že choroba a smrť je niečo strašné, čo môže postihnúť človeka, ale naša viera vo večný život nemôže ostať len pri týchto pocitoch; viera je rozhodnutím sa rozumu a vôle. Náš Pán v túto dnešnú nedeľu nás priam vyzýva, aby sme s ním prekročili tajomstvo smrti a otvorili sa realite večnosti, ktorá je možná len s ním.
Kdo je Ježíš? V první části evangelia podle Marka zaznívá tato otázka víckrát v různých formách. Někdy, jako v dnešním úryvku, je vložena do úst samotným apoštolům: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ Vyplývá z toho otázka i pro nás: jak je možné následovat Ježíše, být zcela zapojeni do jeho života, aniž bychom věděli, kdo doopravdy je?
Když píši tuto homilii (v době velikonoční) … ještě ve mně silně zní to, co Ježíš tak silně přikazuje svým nejbližším, a to zvláště ve chvílích, kdy cítí jejich touhu, aby ZŮSTAL S NIMI. Odpovídá svým: „...VY ZŮSTAŇTE V MÉ LÁSCE…!“
Dalo by se říci, že právě toto, je společným jmenovatelem a zároveň jakýmsi klíčovým heslem dnešních textů Božího slova.
Dedko dal vnučke ako svadobný dar tri veci: metlu, luster a kríž. Mladomanželka bola prekvapená a preto jej dedko to vysvetlil: "Metla nech ti pripomína, že si máš pozametať pred svojim prahem a budeš žiť v zhode so svojím okolím. Keď zažneš luster, v jeho svetle spoznáš svoje chyby, omyly, ktoré rýchlo naprav a udržíš si pokoj vo vlastnom dome. A keď sa stretneš s utrpením, krivdou či nespravodlivosťou, vtedy si kľakni pod kríž."
DBS, slávime Slávnosť Božieho tela a krvi. Čo nám napadne, keď počujeme slovo krv alebo nájdeme stopy po krvi? Väčšinou si pomyslíme na bolesť, ktorú niekto prežíval.
Dnešná slávnosť nás vedie zamyslieť sa nad tým, že Pán Ježiš nám dal svoje telo a krv za cenu svojej obety: telo bolo vskutku obetované za nás a krv sa skutočne vylieva za mnohých.