I
Evangelium neuvádí Simeonovy osobní údaje, ale zato nezapomíná na jeho duchovní profil.
Hovoří o něm, že byl spravedlivý a nábožný, věřil v příchod Mesiáše a vlivem Ducha svatého se stal prorokem, stal se „vidoucím“.
A to nejen v tom smyslu, že se mohl zcela zblízka podívat na Pánova Pomazaného.
Byl vidoucím také v jiném významu.
Když držel dítě Ježíše v náručí a tvořil s ním jakýsi tajemný uzel, v němž se spojoval Starý zákon s Novým, pravil: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka v pokoji…“ Těmito slovy oznamoval, co se dělo v přítomnosti. Staré ustupovalo novému, naděje dávala místo skutečnosti.
Byl zde Mesiáš, který měl proslavit svůj národ, který měl založit světovou duchovní říši.
A ohledně budoucnosti oznamoval, že ne všichni budou ochotni poslouchat Mesiášův spásonosný hlas. Mnozí se postaví proti němu.
Proto bude jen přirozené, že těch, kteří ho budou milovat a duchovně při něm stát tak blízko, jako například jeho matka, pronikne meč bolesti.
II
Vzal si ho do náručí – třebaže mu Duch svatý slíbil jen to, že ho uvidí.
Bůh je takový…
Vždy dá víc, než slibuje.
Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka – který udržoval naději na příchod tvého Pomazaného. Nebyla to lehká služba, ať šlo o jednotlivce, anebo o celek. Bylo třeba při ní věřit tak, jako Abrahám – věřit v naději proti naději.
III
Podle Simeonova proroctví Ježíš přišel jedněm k pádu, druhým k povstání.
Přišel, aby v nás padly a zahynuly vlastnosti, jež se příčí jeho spásonosné milosti, a povstaly v nás k životu ty, které se mají působením Boží milosti a naším osobním přičiněním pozvednout z obyčejné lidské roviny do vyšší, do té nadpřirozené.
Kde se našemu Pánu podaří způsobit tento pád a toto pozvednutí, tam nutně začne proces společenského třídění, o němž mluvil Simeon.
Kdo se přidá k Ježíši, aby podpořil tuto jeho svatou snahu, ať se připraví nejprve na bolest, vyplývající z pádu některé náruživosti a z podzvednutí některé čistě přirozené ctnosti. Ale potom i na tu, která vyplyne ze společenského třídění.
IV
Pane, když se Simeon dostal do tvé blízkosti, už se nebál umřít…
Dej, prosíme, také nám, abychom se ti stali blízkými srdcem a nebáli