I
První zákon, o němž se mluví v této krátké stati (Lv 12, 14), žádal, aby žena, která počala a porodila, se do určité doby pokládala za obřadně nečistou.
Druhý zákon jí předepisoval, aby po uplynutí stanovených dní rukama kněze nabídla jako oběť Bohu ročního beránka a holuba. Byla-li chudá, beránka mohla nahradit holubem.
Rodila-li poprvé a porodila chlapce, měla se podřídit také třetímu zákonu, svůj plod měla odevzdat Pánovi.
Tento třetí zákon byl tak všeobecný, že se vztahoval nejen na lidi, ale také na zvířata, z nichž se prvorozená, pokud byla mužského rodu, obětovala Bohu tím, že se zabíjela.
Prvorození chlapci se od smrti vykupovali pěti šekely, sumou, za níž musel jejich otec, byl-li dělník, pracovat přibližně jeden měsíc.
Splnění tohoto třetího zákona mělo být projevem vděčnosti za to, že Bůh ušetřil židovské prvorozené tehdy, když v Egyptě dal pozabíjet všechny první mužské plody.
Možná nás trochu udivuje to, že také Josef s Marií se podřídili těmto zákonům. Ježíšova matka přece nepotřebovala očišťování. A nebylo potřebné Bohu obětovat toho, kdo mu zvláštním způsobem patřil od prvopočátku.
A nebylo ho třeba vykupovat ani od smrti. Přišel přece na svět, aby se jako obětní Beránek nabídl za hříchy svého lidu.
Nedivme se.
Jestliže si Josef a Maria z toho něco třeba i uvědomovali, určitě ne všechno.
A potom, jak to požadoval Zákon, věděli, že v případě nejistoty je vždy lepší dát Bohu víc, než méně.

II
Učinili, jak je to nařízeno v Zákoně Páně – a zajisté tak učinili také proto, že jsme potřebovali příklad poslušnosti vůči Pánu. A velice jsme potřebovali také ukázku toho, jak je třeba se umět při plnění jeho zákonů pokorně zařadit mezi ostatní, zvlášť tehdy, když si uvědomujeme, že nám Bůh pro dobro svého království dal hojnější dary a svěřil významnější úkoly než jiným.

III
Pán dal zákony k tomu, aby jimi sjednocoval naši vůli se svou a aby navzájem sjednocoval i naše rozhodování, a tak jistěji a lehčeji dosahoval to, co je užitečné pro lidský celek. Je-li zákon potřebou pro každou společnost, tím víc je jím pro Církev. A jeho zachování je vždy obětováním. Obětováním toho, co je v nás nejvzácnější – naší svobodné vůle.
A je také očišťováním. Očišťováním od chutí a nechutí, které, kdyby se uplatnily, nebyly by užitečné ani jednotlivcům, ani celku.
Zachování Božího zákona je nakonec také vykupováním. Vykupováním od věčné smrti. Sebe i jiných.
Když vidíme Josefa a Marii, jak se důsledně podřizují zákonům, měli bychom se v duchu k nim připojit také my. Především důsledným zachováváním těch, které nám způsobují nejvíce těžkostí, při jejichž zachovávání míváme nejvíce výmluv.

IV
Pane, ty víš, jak často obcházíme tvé svaté zákony. Samozřejmě, na svou vlastní škodu. Odpusť nám, prosíme, tuto nerozumnost a pomoz pochopit, že v poslušnosti vůči nim je naše nejvzácnější oběť, naše nejjistější očišťování se od hříchů a naše nejúčinnější vykoupení se od věčné smrti.
Pane, buď vždy s námi při zachovávání tvých zákonů a pomáhej nám svou milostí. Amen.