I
Nevíme, kde a jak se uskutečnila Ježíšova obřízka.
Při Janově byli také příbuzní.
Kdo se však mohl zúčastnit na této?
Okolnosti, v nichž se nacházeli Ježíšovy rodiče, vnukají myšlenku, že všechno, co bylo potřebné k tomuto úkonu předepsanému Zákonem, vykonal sám Josef za Mariiny činné přítomnosti.
Jméno Ježíš – Spasitel, které mu při této příležitosti dali, silně kontrastovalo s bídou, jež je obklopovala. Avšak přitom už vyjadřovalo skutečnost. Nikoliv jen touhu a výchovný program rodičů, jako v případě jiných obřízek.
Ježíš už byl Spasitelem.
Byl jím svým početím, svým narozením a byl jím také svou obřízkou.
Přinášel světu spásu od první chvíle svého pozemského života. A to vším, čím byl, co dělal a co trpěl a nepřestal mu ji přinášet až do konce.

II
Mělo být obřezáno – tj. také viditelně a citelně začleněno mezi ty, kteří patří Bohu.
Aby se i tímto případem naznačilo, že nikdo nemůže patřit Bohu bez obřízky – hlavně ne bez obřízky srdce.

III
Každá obřízka je projevem zájmu o Boží slávu a spásu člověka. Nejvíce však ta, která se vykonává bolestným, ale vytrvalým odstraňováním vlastních zlých sklonů, svých nebezpečných náruživostí a návyků.
A v povaze každé obřízky je to, že si ji nikdo nemůže vykonat sám.
V tomto ohledu jsme všichni odkázáni na pomoc jiných.
Především na pomoc těch, jež nám vysvětlují Boží slovo a vysluhují svátosti, které nám poskytují duchovní vedení a bratrské společenství.
Bez jejich zákroků, které bývají někdy bolestné, nenasměrujeme svůj život k Boží slávě a ke spáse člověka.

IV
Pane, tvůj ochránce Josef a tvá matka Maria chtěli poslouchat Boží zákon, a proto tě podrobili bolestnému zákroku.
Dej nám, prosíme, milost, pomocí níž bychom pochopili podobné zásahy do oblasti ducha a nezazlívali je těm, jež musí výchovou obřezávat naše srdce od škodlivých vlivů jen proto, že chtějí splnit své poslání a pomoci také nám plnit naše. Nauč nás, prosíme, ochotně se jim podřizovat v tom, v čem se oni podřizují tobě. Amen.