Bratři a sestry,
dnes nám Pán Ježíš předkládá obraz víry u Petra. Vyčítá apoštolovi jeho malou a slabou víru. Zkoumaly jsme někdy my svou víru? Co je to víra, či opravdu víru máme. Můžeme říct, že víra je základný životný postoj. V určitém smyslu jakousi základní víru dostáváme od narození. Víru, v tomto smyslu, můžeme definovat jako schopnost otevřít se a přijímat. Bez víry by nebyl člověk schopný přijímat ani jenom základní životní prostředky: vodu, vzduch, obživu. Bez víry by člověk nebyl schopen řídit se svými smyslovými vněmy, teda věřit v realitu toho, co vidí a slyší.
Existuje však víra, kterou označujeme jako Božskou cnost, teda vlastnost, kterou se můžeme přiblížit k Bohu, k Lásce. Víra v tomto smyslu je základný a pozitivní vztah k Bohu, je z naší strany předpokladem lásky. Sv. Pavel nás poučuje, že táto víra pochází z hlásaného Božího slova.
Víra, jako božská cnost se vždy vztahuje na Boží Slovo. Především se v Písmu objevuje slovo Logos, které označuje Boží Slovo, určené pro všechny a potřebné pro Spásu. Potom se tu objevuje i termín Réma. To je Boží Slovo určené pro konkrétny případ.
Právě v případe chození apoštola Petra po vodě jde o Rému. Naše víra se může vázat jenom na Boží příslib. Boží Slovo nikde neslibuje, že pro věřících v Krista nebudou platit fyzikální zákony. Víra apoštola Petra, která způsobila ten zázrak chození po vodě, se váže na Ježíšovou výzvu: „Pojď!“ Nejprve následovala výzva Petrova, prosba o znamení víry: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ Kdyby Pán Ježíš nevyslyšel tuto Petrovou prosbu a neodpověděl na ni svým „Pojď!“, vydat se na cestu, bez výzvy od Ježíše, by bylo nerozumné a nebezpečné.
V evangeliu se nikde nepíše, že Bůh všeobecně všem věřícím dává právo chodit po vodě. Petrovo chození je odpovědí na konkrétní Boží pozvání. Nikdy by Peter nemohl chodit po vodě ze své lidské vůle. Pán Ježíš vyzval apoštoly k odvaze. „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Zázrak se děje tam, kde Bůh svým všemohoucím Slovem, odpovídá na naše modlitby a my dáváme odpověď vírou. Peter mohl kráčet po vodě jenom proto, že Ježíš ho k tomu pozval a on uvěřil v Ježíšovu moc.
Když se naše víra může opřít o Boží pozvání, pak je možné i chození po vodě jako to bylo u apoštola Petra. Chození po vodě je jakýmsi obrazem toho, co víra je. Víra je vítězství nad tímto světem. Věřící skrz svou víru projde a přežije i tam, kde by se přirozeně musel člověk utopit. Možno by nám apoštol Peter poradil ještě něco, co napsal ve svém listu: „Mějte oči upřené na Ježíše, který je původce naší víry.“ Dokud se Petr díval na Ježíše, kráčel po vodě. V okamihu když si uvědomil okolnosti, které provázeli jeho chození po vodě, když si všiml silný vítr, lek se a začal se topit. Strach je na opačné straně jako víra. Až tehdy se Petr začal topit, když přestal upírat oči na Ježíše.
Když prosíme Boha o cokoliv, nikdy nemáme hledět na velikost problému. Problém existuje jenom z naší strany. Všemohoucí Bůh nezná problémy. Když za něco prosíme, máme hledět na Boží velikost. Jaký je náš Bůh, takové jsou i naše problémy. Mějme ustavičně upřete oči na Ježíše, aby jsme pochopili, že náš Bůh není malý, ale jako on sám říká: „Daná mi je veškerá moc na nebi i na zemi.“
Otevřeme se jeho Slovu, abychom skrze něho přijali Božský život. Z naší strany je potřebné pokorně čekat Boží odpověď na naše prosby.