Hluchoněmý v evangeliu nemá uvedené jméno, ale má diagnózu.
Není tedy podstatné, kdo ním byl, ale spíše jaký byl před setkáním s Ježíšem a jaký po něm.
Zajímavé uzdravení zahrnuje odvedení od zástupu (intimita s Ježíšem), vložení prstů do uší (dotek Ježíše skrze jeho Slovo), dotek slinou jeho jazyka (odvaha k vyznávání Krista).
Ježíš říká u toho jediné slovo: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“
Ježíš nejprve otevírá sluch až pak ústa. Snad i to má svůj význam. Když není sluch, řeč nemluví správně. Jenom ten správně mluví, kdo dokáže naslouchat.
Efeta se jmenuje drobný obřad pod vrcholem přípravy na křest dospělého.
Obřad Efeta se koná nejlépe na Bílou sobotu před vigilií. Liturgická kniha stanovuje: „Tento obřad symbolicky vyjadřuje nutnost milosti k přijetí Božího slova a ke spáse. Celebrant se palcem dotýká pravého i levého ucha a rtu zavřených úst čekatele křtu a přitom říká: Efeta, to jest, otevři se‘: k chvále a slávě Boží vyznávejte víru, kterou jste přijal.“ (Uvedení do křesťanského života, s. 89-90)
I nám se může stát naslouchání Božímu slovu nebo jemným hnutím Ducha svatého stereotypem, kterému už nevěnujeme pozornost. Takže můžeme slyšet, ale nerozumíme, můžeme mluvit, ale evangelium nehlásáme, přestaneme Boží slovo uvádět ve skutek, Boží dary začneme uzurpovat jen pro sebe, zatímco nám byly uděleny pro druhé. Zkrátka staneme se hluchoněmými a ochrnutými. Potřebujeme potkat Ježíše, který se nás dotkne, „vzhlédne k nebi, povzdechne a řekne: ,Effatha‘, což znamená ,otevři se!‘“ (srov. Mk 7, 34)