Milí bratia a sestry. Keď zomieral mních Agaton, tri dni ležal nepohnuto s očami upretými na jedno miesto. Keď sa ho jeho učeníci, ktorí boli presvedčení o jeho svätosti pýtali, či sa nebojí smrti, odpovedal: „Hoci som usilovne zachovával Božie prikázania, predsa som len človek a neviem, či moje skutky sú milé Bohu, pretože iný je súd Boží a iný – súd ľudský“. Naozaj je to tak.
Dnešní myšlenka pro kázání vyvěrá z 1. čtení: …Izraelský národ je vyveden na svobodu, …a přestože se ocitá v poměrně nehostinném prostředí pouště, …touží po něčem lepším než dosavadní život pod biči egyptských otrokářů… Vyhlíží „lepší zítřky“. A tak ho (Izraelský národ) Hospodin, jehož mocí se tak děje, nabádá ústy Mojžíše, aby zodpovědně tento lid plnil Jeho nařízení a tak se dostal do skutečně mnohem lepší životní úrovně – směruje je do zemně Zaslíbené!
Ak nebudete jesť telo Syna človeka a piť jeho krv, nebudete mať v sebe život.
Keď bola začiatkom tohto storočia reštaurovaná starobylá drevená socha Panny Márie, tzv. Haškova Madona (17. stor.) z chrámu v Novom Meste n/Váhom, zostali milo prekvapení. Pod nánosmi niekoľkých náterov sa objavila jej jemne usmiata tvár. Takto ju vyobrazil vtedajší umelec.
...urobiť trocha dobra sa dá vždy...